Sedím opět v Německu, na
zahradě, užívám sluníčka (které se tu objevilo z nenadání) a rozhodla jsem
se, že po téměř devíti měsících odříkání si blogu/psaní, napíšu nový článek. A
vlastně to nedělám jen kvůli sobě, ale i kvůli tomu, že nespočet z Vás,
kteří občas na tenhle blog bez nových článků zavítáte, chcete články. Nové články. A já
si za posledních X měsíců k psaní článků sedla několikrát. Tu jsem chtěla
udělat recenze na knihy, tu svoje úlovky a tu zase jen napsat nějaký ten super „deep“
článek o životě a vlastně o ničem podstatném. Ale kdykoli jsem začala psát,
hned jsem to zase zavřela, protože jsem neměla pocit, že píšu vlastně to, co
psát chci.
Nebudu si na nic hrát a ani lhát,
hodně se za těch uplynulých devět měsíců změnilo a vlastně i stalo. Dokončila
jsem první ročník na VOŠ (a jsem za to nesmírně ráda, protože mě to stalo hodně
času!) a nemůžu se dočkat, až ty další dva roky budou také za mnou a já konečně
budu moci začít dělat to, co plánuji. Ale o tom někdy příště.
Uvědomila jsem si, že některé věci, které pro nás jsou úplně normální a běžné, najednou běžné a normální nejsou a prostě … nejsou. Zmizí, rozplynou se. Dává to vůbec smysl? Možná. Možná taky ne.
Uvědomila jsem si, že některé věci, které pro nás jsou úplně normální a běžné, najednou běžné a normální nejsou a prostě … nejsou. Zmizí, rozplynou se. Dává to vůbec smysl? Možná. Možná taky ne.
Každopádně bych tímhle článkem
chtěla znovu začít makat na tom, co mě tak hrozně bavilo a co mi vždycky dělalo
radost. Možná to někdo nechápe a klade si otázku: proč někdo vůbec vede blog?
Já bych na to dokázala odpovědět hned, ale otázku kladu já: pochopí to ten
někdo vůbec? Teď jsem ale tady, zpátky a doufám, že to není článek, který zmizí
v prázdnu a opět se na devět měsíců odmlčím.
Sajuško ♥ Ani nevíš, jak jsi mi chyběla! Doufám, že to tady zase brzy rozjedeš, ale pokud ne, tak věřím, že k tomu máš své důvody. Jsem ráda, že se můžeme spojit alespoň přes Instagram :) Gratuluji k ukončení prvního ročníku na VŠ! Užívej si prázdniny a Německo, snad se počasí umoudří :) Ani nevíš, jak já bych jela k moři! Vlastně kamkoliv.. místo toho sedím v práci (za kterou jsem hrozně vděčná, ale rozumíš mi, ani si nemůžu vzít dovču:)) Měj se co nejkrásněji ♥
OdpovědětVymazat